Hemodialýza

4. dubna 2017 v 15:39 |  Hemodialýza
Hemodialýza
Hemodialýza neboli krevní dialýza je čištění krve při selhání ledvin pomocí přístroje zvaného dialyzační monitor. U vleklého (chronického) selhání ledvin se provádí dlouhodobě několikrát týdně. Velmi často se také používá k očištění krve u náhlého (akutního) selhání ledvin. U nás je to nejčastěji používaná metoda náhrady funkce ledvin. V některých zemích se ale používá méně často a nemocní si běžně volí peritoneální (břišní) dialýzu. Záleží to kromě volby pacienta i na místních zvyklostech, na zkušenostech ošetřujícího lékaře a na dostupnosti té které metody (včetně vzdálenosti do dialyzačního střediska).
Jak hemodialýza funguje?
hemodialyzační monitorPři hemodialýze dochází k očišťování krve v systému trubiček, který se nazývá kapilára nebo dialyzátor. Krev většinou proudí uvnitř těchto trubiček a ty jsou zevně omývány proudícím dialyzačním roztokem, do něhož přes stěnu trubiček procházejí odstraňované škodlivé látky, nadbytek minerálů i vody, které nemohou kvůli onemocnění ledvin být vyloučeny močí. Očištěná krev se vrací pacientovi a do trubiček proudí další znečištěná krev. V těle se samozřejmě mísí krev očištěná a neočištěná, ale jinak to nejde zařídit. Během jedné dialýzy projde přístrojem asi tolik litrů krve, kolik pacient sám váží v kilogramech, a proteče asi 160-200 litrů dialyzačního roztoku. Ten vzniká v dialyzačním monitoru ("mašině") průběžně z dodávané speciálně čištěné vody a dialyzačního koncentrátu. Dialyzační monitor také pohání krev, aby proudila v trubičkách, ohřívá ji na správnou teplotu před návratem do těla, kontroluje průběh dialýzy i její trvání. Dialýza trvá nejčastěji 4-5 hodin a provádí se nejčastěji 3-krát týdně.
Dialýze podobná je hemofiltrace, často označovaná HF, a hemodiafiltrace, označovaná HDF. Při nich se navíc odstraňuje i několik desítek litrů tekutiny, která se průběžně doplňuje čistou náhradou. Toto zvyšuje účinnost očišťování hlavně od složitějších látek.
Kdo, kde a kdy ji provádí?
Hemodialýzy probíhají v našich podmínkách téměř výhradně v hemodialyzačních střediscích, která jsou často součástí nemocnice, ale mohou být i zvlášť. Pacient se na dialýzu dopraví sám nebo ho přiveze ho někdo z rodiny nebo sanitka. Termíny dialýz jsou určeny podle možností daného dialyzačního střediska po dohodě s pacientem. Většina středisek pracuje 5-7 dní v týdnu, na 2-3 směny za den (to znamená, že na 1 přístroji se každý den postupně vystřídají 2-3 pacienti). Dialýzu zahajuje, tedy pacienta napojuje na přístroj specializovaná sestra. V průběhu dialýzy nebo ještě před jejím zahájením nemocného vyšetří lékař. Ten je také na pracovišti pro případ náhlých potíží. Dialýzu ukončuje opět sestra a poté jede pacient domů.
Co mohu v průběhu těch 4-5 hodin dialýzy dělat?
Činností, které je možné provádět v průběhu dialýzy, je celá řada. Všechny se ale musí dát dělat na lůžku nebo dialyzačním křesle. Oblíbené je sledování televize, poslouchání hudby, čtení, křížovky, někteří pracují na notebooku, jiní si povídají s dalšími pacienty, další spí. Někde se organizuje pravidelné cvičení, jinde mohou pacienti cvičit sami. Zažila jsem i každotýdenní turnaj v Člověče, nezlob se a výměnu receptů včetně ukázek pokrmů.
Jak probíhá každá jednotlivá hemodialýza?
Po příjezdu do dialyzačního střediska se pacient převlékne, omyje si část těla, kde se bude provádět vpich, zváží se a zaujme své (většinou stále stejné) místo. Svou hmotnost i případné potíže nahlásí sestře ještě před zahájením dialýzy. Sestra napíchne fistuli neboli shunt [šant] (viz dále) nebo napojí centrální katetr, nastaví délku dialýzy a podle hmotnosti pacienta i množství odstraňované vody (ultrafiltraci). Během dialýzy sleduje, jak se nemocný cítí, měří jeho krevní tlak a kontroluje, zda vše probíhá v pořádku. Po ukončení dialýzy pacienta odpojí, vytáhne dialyzační jehly a vše zaznamená. Nemocný se může jít převléknout a jet domů.
Jak se na ni musím připravit před jejím zahájením?
Před zahájením hemodialýzy je nezbytné zvážit, zda je hemodialýza tím nejvhodnějším řešením, zda se nedá uvažovat o transplantaci ledviny a zda by třeba nebyla břišní dialýza vhodnější. V rámci přípravy na hemodialýzu proběhne očkování proti infekční žloutence (hepatitidě) typu B a především zajištění cévního přístupu. Cévní přístup umožňuje v průběhu celého dialyzačního léčení opakované napojování na dialyzační monitor. Nejčastěji se jedná o arteriovenózní fistuli neboli shunt [šant]. To je rozšířená žíla s velkým průtokem, která vznikne po malé operaci v místním znecitlivění, při níž se spojí žíla s vedle jdoucí tepnou, nejčastěji na předloktí. Pokud toto není možné (třeba kvůli špatnému průtoku krve tepnami), je možné voperovat na paži nebo i na stehno goretexovou hadičku, která funguje jako vlastní žíla. Nouzovým řešením při nemožnosti založení fistule nebo nestihnutí našití před zahájením dialýzy je dialyzování přes permanentní katetr nebo centrální kanylu, což jsou oboje hadičky zavedené z oblasti krku nebo horní části trupu do žil blízko srdci. Permanentní katetr probíhá na rozdíl od kanyly podkožním tunýlkem, což snižuje možnost jeho infekce, ale zhoršuje možnost výměny při potížích.
Cévní přístup ve formě fistule (shuntu) je potřeba zajistit v dostatečném předstihu, aby byl nemocný na zahájení dialýzy připraven. Jeho vytvoření a "uzrání" může totiž trvat i několik měsíců. Někdy v důsledku zdravotních komplikací dojde k rychlejšímu poklesu funkce ledvin, než se očekávalo, a je třeba zahájit nečekaně dialýzu. Pokud již pacient má v té chvíli funkční fistuli, má ostarost méně a vyhne se nepříjemnému zavádění centrální kanyly.
Pro koho je hemodialýza vhodná?
Hemodialýza je vhodná pro všechny pacienty, u nichž lze nějakým z výše popsaných způsobů založit cévní přístup a kteří dialýzu snášejí stran krevního tlaku a srdeční funkce. Zvláště vhodná je pro nemocné, u kterých z nějakých důvodů nelze provádět peritoneální dialýzu nebo ta není dostatečně účinná. Většina nemocných nemá překážku ani pro provádění hemodialýzy, ani pro provádění peritoneální dialýzy, a záleží jen na volbě pacienta a dohodě s lékařem. Před zahájením dialýzy je potřeba zvážit možnost transplantace ledviny.
A pro koho je hemodialýza nevhodná?
Hemodialýza je obecně nevhodná u nemocných, u kterých je problém se založením cévního přístupu, nebo u těch, kteří hemodialýzu nesnášejí kvůli slabému srdci nebo nízkému krevnímu tlaku. Ti by pak většinou měli být léčeni peritoneální dialýzou. U pacientů, pro něž je důležitá nezávislost na zdravotnících a zdravotnickém zařízení, vlastní řízení léčby a určitá soběstačnost nebo u bydlících daleko od dialyzačního střediska je třeba zvážit, zda by peritoneální dialýza nebyla pro ně lepším řešením (pokud není transplantace ledviny možná nebo do doby transplantace).
Jaké má výhody oproti břišní dialýze?
Výhodou hemodialýzy oproti břišní dialýze je to, že ji nemocný nemusí provádět sám (pro někoho je to ale nevýhoda) a že ve dnech mezi dialýzami má pacient úplné volno. Nemusí mít doma žádnou zásobu dialyzačních roztoků ani koutek pro provádění dialýzy. Pokud je dialyzován přes shunt (a ne kanylu nebo permanentní katetr), může se koupat doma i ve volné přírodě. Někteří nemocní vítají cestu na dialyzační středisko jako malou společenskou událost.
A jaké má nevýhody? V čem mne bude omezovat?
Fakt, že se hemodialýza provádí většinou 3-krát týdně, vede k většímu kolísání minerálů, dusíkatých látek i vody v těle než u každodenně prováděné břišní dialýzy. Aby nedošlo k přílišnému nahromadění některých látek (zejména vody, draslíku a fosforu), je potřeba držet přísnější dietu než u peritoneální dialýzy. Při hemodialýze se rychleji ztrácí zbytková funkce ledvin, což s sebou nese další omezení v dietě (včetně omezení tekutin) i možný větší počet zdravotních komplikací. Častý vstup do žilního systému ničí žíly a vede k většímu nebezpečí infekce. Někteří nemocní jsou také po každé dialýze zvýšeně unavení, jednak kvůli změnám vody a minerálů, jednak v důsledku někdy i více než půldenního "výletu" - cesty na dialýzu, dialýzy samotné a cesty zpět. Některým také nevyhovuje častý kontakt se zdravotníky. Při cestování (dovolené) je nutné brát ohled na dostupnost dialyzačního střediska a zajištění termínu dialýz, což zejména ve vyhledávanějších rekreačních lokalitách může být problém.
Jaké mohou být komplikace hemodialýzy? A jak je poznám?
V průběhu samotné hemodialýzy může dojít k posunu jehly v shuntu nebo k jeho prasknutí, často při neopatrném pohybu. Projeví se to náhlou bolestí v daném místě a někdy vznikem vybouleniny. V té chvíli je třeba ihned přivolat sestru, která problém vyřeší. Další častou komplikací je pokles tlaku způsobený především příliš rychlým odstraňováním vody z těla. Pozná se podle slabosti, točení hlavy, pocitu na omdlení. Zpomalením odstraňování vody (ultrafiltrace) a případně doplněním chybějící vody se potíže rychle odstraní. Ke konci dialýzy s také mohou objevit někdy křeče, hlavně v lýtkách, které také dobře reagují na doplnění vody nebo soli. Prevencí poklesu tlaku v průběhu dialýzy a křečí je rozumný hmotnostní přírůstek mezi dialýzami do 3% hmotnosti (což znamená 2,1 kg při hmotnosti 70 kg). Hmotnostní přírůstek by ani v krajním případě neměl přesáhnout 5% hmotnosti (to je 3,5 kg u 70-kilového nemocného), protože pak je pacient po dialýze ohrožen nejrůznějšími komplikacemi, např. mozkovou příhodou nebo infarktem. Při prvních dialýzách se někdy objevují mírné bolesti hlavy, které do 1-2 týdnů vymizí. Někdy také nemocné trápí bolesti zad z dlouhého ležení, svědivka nebo syndrom neklidných nohou s nutností pohybovat stále končetinami. Při dialýze přes kanylu nebo permanentní katetr se může objevit horečka či zimnice způsobená infekcí ve vnitřní části hadičky. Kanyla nebo katetr se také může ucpat. Častou komplikací je také špatný průtok krve shuntem způsobený jeho zúžením nebo ucpáním. Projeví se to méně výrazným vrněním shuntu a při napichování problémy se zavedením jehly, při dialýze tzv. přisáváním jehly zejména při vyšším krevním průtoku. Aby se tomu předešlo, je činnost shuntu pravidelně kontrolována sestrami a sám pacient má i doma shunt denně kontrolovat, zda dobře vrní a není zarudlý nebo zatvrdlý. Jakékoliv potíže je třeba ihned hlásit na dialyzačním středisku - i mimo den dialýzy. V běžném životě by se shunt neměl ničím stlačovat (pozor na úzké rukávy, manžety, náramkové hodinky i na měření tlaku), končetina by se měla poněkud šetřit (pozor na velké nákupy apod.) a neměla by se z ní brát krev.
Pokud se rozhodnu pro hemodialýzu, mohu své rozhodnutí v budoucnosti změnit?
Převod z hemodialýzy na peritoneální dialýzu je samozřejmě možný, a to z osobních i zdravotních důvodů. Je potřeba ho naplánovat několik týdnů předem, aby se zajistilo našití peritoneálního katetru.
A co bude, pokud budu v budoucnu transplantován/-a?
Shunt se i po úspěšné transplantaci ledviny většinou ponechává na místě, pokud není zvláštní důvod ho odstranit. Permanentní katetr či kanyla je vyjímají ještě v průběhu pobytu v nemocnici, protože by byly možným nežádoucím zdrojem infekce. Pokud by štěp ledviny po určité době selhal (což se může stát), lze se většinou zase k hemodialýze vrátit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama